Představte si jízdu na kole. Teď si odmyslete přehazovačku. Odmyslete si brzdy. A nakonec si odmyslete tu nejdůležitější věc, kterou berete jako samozřejmost – volnoběžku. Schopnost přestat šlapat, narovnat nohy a jen se vézt.
Co vám zbyde? Zbyde vám Fixed Gear. Furtšlap. Fixka. Dráhovka. Je to nejprimitivnější a zároveň nejčistší forma cyklistiky, jaká existuje. Rám, dvě kola, řetěz a převod natvrdo spojený se zadním kolem. Když se točí kolo, točí se kliky. Když se točí kliky, točí se vaše nohy. Není úniku.
V dnešní době 12rychlostních kazet, elektronického řazení a hydrauliky působí toto kolo jako prehistorický omyl. Přesto se stalo základem nejvášnivější cyklistické subkultury světa. Proč? Pojďme se ponořit do historie, která vede od naleštěných parket olympijských velodromů až do špinavých uliček Brooklynu.
Kapitola 1: Chrám rychlosti (Zrození na velodromu)
Historicky vzato, první kola (vysoká kola a první “bezpečná” kola) byla fixed gear. Volnoběžka byla vynálezem, který měl cyklistům ulevit. Ale na jednom místě se pokrok zastavil – na velodromu.
Dráhová cyklistika si pevný převod ponechala z čistě pragmatických důvodů, které platí dodnes:
- Absolutní efektivita: Každý mechanický prvek navíc (kladky přehazovačky, pružinky volnoběžky) krade watty. Na dráze, kde rozhodují tisíciny sekundy, je přímý přenos síly z nohy na asfalt (nebo dřevo) svatý.
- Bezpečnost v balíku: Zní to paradoxně, že kolo bez brzd je bezpečnější, ale v těsném balíku na dráze to platí. Kdyby jezdec před vámi přestal šlapat (zvolnoběžil), okamžitě do něj narazíte. Pevný převod nutí všechny jezdce zrychlovat i zpomalovat plynule. Balík se chová jako jeden organismus.
Japonský kult Keirin (NJS)
Když mluvíme o dráze, nesmíme zapomenout na Japonsko a Keirin. Závody, na které se sází miliardy jenů. Aby se zabránilo podvodům a technické převaze, musí jezdci používat pouze vybavení certifikované asociací NJS (Nihon Jitensha Shinkokai). Rámy, představce (Nitto), kliky (Sugino, Dura-Ace) – všechno ocelové, všechno ručně dělané, všechno s puncem NJS. Právě odtud pramení fetišismus fixie komunity pro staré japonské komponenty. O tom ale víc v příštím článku.
Kapitola 2: Tajná zbraň profíků (Škola “Souplesse”)
Tohle je část, kterou by si měli přečíst všichni, kdo chtějí na silničce zrychlit. V dobách legend jako Fausto Coppi nebo Eddy Merckx, ale i v éře Bradleyho Wigginse, bylo kolo s pevným převodem základním kamenem zimní přípravy. Proč by vítěz Tour de France dobrovolně trpěl na kole bez převodů?
1. Odstranění “mrtvého bodu”
Na kole s volnoběžkou jsme líní. V horní a dolní úvrati šlapání (když jsou kliky svisle) nevědomky polevíme v tahu. Šlapeme “do čtverce”. Fixed gear má setrvačnost. Roztočené zadní kolo tlačí pedály přes tyto mrtvé body. Nutí vaše nohy opisovat dokonalé kruhy. Francouzi tomu říkají “Souplesse” – vláčnost, plynulost, elegance šlapání. Kdo umí jezdit na fixce, na silničce “neupeče” stehna, protože šlape efektivněji.
2. Neuromuskulární adaptace (Kadence)
Představte si, že jedete z kopce na pevném převodu 42×16. Nemůžete přestat šlapat. Aby vás kolo nevyhodilo ze sedla, musíte točit nohama rychlostí 120, 130, 150 otáček za minutu.
- Tím učíte svůj mozek a svaly pracovat v extrémní frekvenci.
- Naopak do kopce musíte rvát těžký převod silou celého těla, což buduje sílu.
Je to kompletní posilovna na dvou kolech. Jak říkávali staří trenéři: “Zima na fixce udělá léto na bedně.”
Kapitola 3: Kurýři, Brooklyn a zrození “Urban Fixie”
V 70. a 80. letech se stará dráhová kola začala záhadně ztrácet z velodromů a objevovat se v centrech měst jako New York, San Francisco nebo Londýn. Adoptovali je novodobí gladiátoři – cyklokurýři (Messengers).
Nebyla to póza. Byla to čistá nutnost a ekonomická kalkulace:
- Nezničitelnost: V zimní břečce plné soli přehazovačka zamrzne a zrezne za týden. Pevný převod? Ten funguje, i když je obalený blátem.
- Krádeže: Kolo, které nemá drahé Shimano páky a na kterém zloděj neumí odjet (protože ho první pokus o zastavení vyhodí přes řídítka), je bezpečnější nechat zamknuté u lampy.
- Šestý smysl v provozu: V hustém provozu Manhattanu dává pevný převod jezdci absolutní kontrolu. Můžete regulovat rychlost mikroskopickými pohyby svalů, můžete couvat, můžete balancovat na místě (trackstand) na červené bez vycvaknutí treter.
Kurýři vytvořili estetiku, kterou milujeme dodnes: omlácené ocelové rámy, uříznutá rovná řídítka (aby se protáhli mezi zrcátky aut), karty ve výpletech (tzv. Spoke Cards jako trofeje ze závodů Alleycat) a absolutní pohrdání brzdami.
Co je to Alleycat? Ilegální závod kurýrů v plném provozu. Máte seznam checkpointů, žádnou určenou trasu a jen jedno pravidlo: dojet první a přežít. Právě zde se zrodila legenda o nesmrtelnosti fixie jezdců.
Kapitola 4: MASH SF a globální exploze (2005–2015)
Kolem roku 2005 se stalo něco nečekaného. Z undergroundu se stal mainstream. Vše odstartovalo v San Franciscu s crew kolem videa MASH SF.
Kluci jako Massan nebo Chas Christiansen vzali nádherná dráhová kola (Cinelli, Bianchi Pista Concept), která patřila na parkety, a vrhli se s nimi do těch nejstrmějších ulic San Francisca. Bez brzd. Videa, kde dělají padesátimetrové smyky (skidy) v plné rychlosti a kličkují mezi tramvajemi, obletěla svět.
- Hipster éra: Najednou každý chtěl “fixku”. Vznikaly barevné ráfky, úzké džíny, tetování a kultura kávy. Značky jako Cinelli začaly vyrábět rámy speciálně pro městské ježdění (model Mash Histogram).
- Red Hook Criterium: Z nelegálního závodu kdesi v docích Brooklynu se stala celosvětová série (Milán, Barcelona, Londýn). Byla to “Formule 1” fixed gearu. Profesionálové i amatéři závodili na uzavřených technických okruzích, v noci, pod reflektory, na kolech bez brzd. Pády byly brutální, rychlost závratná.
Kapitola 5: Umění jízdy (Technické okénko)
Jezdit na fixie, a obzvlášť brakeless (bez brzd), vyžaduje specifický set dovedností. Není to jen o šlapání.
1. Skid (Smyk)
Jak zastavit kolo bez brzd, když jedete 30 km/h? Smykem. Musíte přenést váhu těla extrémně dopředu (až na řídítka), tím odlehčit zadní kolo, a v ten moment nohama zablokovat kliky v horizontální poloze. Zadní kolo se zastaví a klouže po asfaltu.
- Pro Tip: Naučte se “Ambidextrous Skid” (smykovat na obě nohy). Jinak budete mít jednu nohu svalnatější a plášť prodřete na jednom místě.
2. Skid Patches (Skidovací plošky)
Tady přichází matematika. Pokud máte převod například 48×16, poměr je přesně 3:1. To znamená, že při smyku se zadní kolo zastaví vždy na stejném místě pláště. Za dva dny ho prodřete na plátno. Proto fixie jezdci vozí liché počty zubů (např. 48×17 nebo 47×16), aby měli co nejvíce “skid patches” a plášť se opotřebovával rovnoměrně.
3. Trackstand (Stání na místě)
Díky tomu, že můžete zatlačit do pedálu i “dozadu”, můžete balancovat na místě na semaforech donekonečna. Točíte řídítky a vyvažujete se jemným tlakem do pedálů vpřed a vzad.
Závěr: Proč byste to měli zkusit dnes?
Možná si říkáte, že v době karbonových gravelů a elektrokol je fixie mrtvá. Není. Je to jako analogová fotografie nebo vinylové desky v době Spotify.
Jízda na fixed gearu vám vyčistí hlavu. Nemusíte přemýšlet, co zařadit. Nemusíte řešit, jestli vám škrtá přesmykač. Jste jen vy, rytmus vašich nohou a cesta. Kolo se stává prodloužením vašeho nervového systému. Každá nerovnost, každé zrychlení jde přímo do svalů. Je to Zen na dvou kolech.
Pokud jste to nikdy nezkusili, sežeňte si starý ocelový rám, zapleťte zadní náboj a vyjeďte. Prvních 10 kilometrů budete nenávidět, že nemůžete přestat šlapat a že vás pedály kopou do nohou. Dalších 100 kilometrů už nebudete chtít jezdit na ničem jiném.
Velosquad Tip pro začátečníky: Chcete začít, ale bojíte se? Hledejte zadní náboj typu Flip-Flop.
- Strana A (Fixed): Pevný převod pro puristy.
- Strana B (Free): Volnoběžka (singlespeed) pro dny, kdy se chcete jen vézt. Ale věřte nám – jakmile jednou ochutnáte tu přímou vazbu pevného převodu, na volnoběžku zapomenete.
Pokud zvažujete, že si pořídíte Fixku a nevíte jak začít stavte se a něco vymyslíme.